Tradičně rukojeti japonských nožů sestávají ze dvou částí – bolsteru z buvolího rohu a kousku dřeva. Z čistě estetických důvodů, vkládám mezi tyto dva materiály kousek kosti. Takže výroba rukojeti začíná zkrácením stopky čepele na konečnou délku a uříznutím kousků potřebných materiálů na hrubé rozměry.
Proces leštění jsem již popsal do detailu v minulosti zde -click-, takže není nutno se tady rozepisovat. Musím pouze zmínit, že mi to, bohužel, tentokrát trvalo mnohem, mnohem déle, než jsem předpokládal. A na vině je pouze jeden faktor – já. Udělal jsem dvě zásadní chyby:
Menší domácí nehoda mne bohužel zdržela, ale práce na santoku pomalu pokračovaly a tento víkend jsem zakončil nejdůležitější a nejcitlivější krok výroby – kalení.
Pauza byla delší, než jsem čekal a kuchyňská prkénka jsou dlouhodobě v limbu, ale dostal jsem zakázku na kuchyňský nůž typu santoku, takže se vracím na chvíli do dílny.
Rozhodl jsem se opustit Twitter a přejít na Bluesky, @kb-noze.bsky.social.
Mrzne až praští a vytápět každý den dílnu se mi nevyplatí, takže jsem se koncentroval na jiné věci, než je výroba prkének. Ale jednu prkénkovou záležitost jsem přeci jen udělal – slepil jsem nahrubo čtyři dvoubarevná prkénka.
Jak jsem psal minulý týden, prkénka z čisté jatoby už mi tak trochu lezla na nervy, tak jsem se rozhodl si práci trošku zpestřit. Doslova – dělám teď prkénka dvoubarevná.
Na bubnové brusce jsem musel provést pár menších zlepšováků.
Rovnání slepených prkének je stále pořádná osina v zadku a jednoznačně časově nejnáročnější krok výroby. Bohužel jediné vylepšení, na které jsem zatím přišel, je mírné vylepšení upínacího přípravku pro frézování povrchu, o němž jsem psal dříve.
Dnes opět málem nebyl žádný článek, protože jsem prováděl převod operačního systému na nový disk a nešlo to zrovna hladce. Ale nakonec se povedlo a mám prozatím opět plně funkční počítač, takže dnes trošku o lepení prkének.
