Kuchyňská prkénka - část 17
Jak jsem psal minulý týden, prkénka z čisté jatoby už mi tak trochu lezla na nervy, tak jsem se rozhodl si práci trošku zpestřit. Doslova – dělám teď prkénka dvoubarevná.
Jak jsem psal minulý týden, prkénka z čisté jatoby už mi tak trochu lezla na nervy, tak jsem se rozhodl si práci trošku zpestřit. Doslova – dělám teď prkénka dvoubarevná.
Na bubnové brusce jsem musel provést pár menších zlepšováků.
Rovnání slepených prkének je stále pořádná osina v zadku a jednoznačně časově nejnáročnější krok výroby. Bohužel jediné vylepšení, na které jsem zatím přišel, je mírné vylepšení upínacího přípravku pro frézování povrchu, o němž jsem psal dříve.
Dnes opět málem nebyl žádný článek, protože jsem prováděl převod operačního systému na nový disk a nešlo to zrovna hladce. Ale nakonec se povedlo a mám prozatím opět plně funkční počítač, takže dnes trošku o lepení prkének.
Minulý týden jsem nepublikoval žádný článek z toho prostého důvodu, že jsem na to zcela, úplně, totálně zapomněl. Na prkénkách pracuji pilně nadále a lepím už třetí dávku. Současně s tím ovšem pokračuji i ve vylepšování svého vybavení a dnes zmíním tři drobná vylepšení, která jsem vyrobil "mimochodem"
Dnes jen malá zajímavost o materiálu, z něhož momentálně vyrábím kuchyňská prkénka.
Avizovaný test jsem stihl udělat, takže dnes jenom super krátce o jeho provedení a výsledcích.
Minule jsem skončil s polotovary ve tvaru plochých obloučků s vyvrtanými konci. S těmi jsem se následně přesunul k pásové brusce, nejprve k pásu 40 grit.
Rukojeti pro první prkénka jsem vyrobil v podstatě improvizovaně, takže mi to zabralo docela dost času. Ale protože tentokráte mám v úmyslu prkének vyrobit více, rozhodl jsem se udělat si šablony a rovnou rukojetí vyrobit šedesát.
Jakmile byla prkénka slepená, přišel čas na placatění. Což bohužel tentokráte opět nešlo zrovna hladce.