Výroba zakázkových nožů - Část 9 - Lepení stojanů

Projekt je za polovinou a tak se z práce kovodělné přesouvám na práci dřevoobráběcí – výrobu stojanů a rukojetí nožů. Což začalo přiříznutím všech kusů dřeva do hranolů na kotoučové pile. 

Při tomto jsem bohužel zjistil, že původně vybraný kus šeříkového dřeva nebyl dostatečně velký – šeřík má tendenci se při vysychání kroutit a u tohoto kusu mi po srovnání stran nezbylo dost materiálu abych mohl udělat stojan i rukojeti z jednoho kusu dřeva. Naštěstí jsem ale našel jiný kus šeříku, takže žádné drastické změny se nekonaly a stálo mne to jenom trošku času na hledání a formování nového kusu.

Jakmile dřevo mělo formu hranolů, mohl jsem přejít k pásové pile, Na té jsem uřízl 19 cm dlouhý kus na stojan a 11 cm dlouhý kus na rukojeti. Z kusů na stojan jsem následně uřízl 1 cm pás ze strany, která tvoří budoucí hřbet stojanu. Z kusů pro rukojeti jsem uřízl stejně silný pás na stejné strany a zbylý kus jsem rozdělil podél na dva kusy. Tímto způsobem - s trochou péče a opatrnosti - vlákna ve dřevě v rukojetích budou v hotovém výrobku pokračovat na rukojetích, takže bude zřetelné, že je vše vyrobeno z jednoho kusu. A abych neztratil přehled o tom, jak kusy do budoucna patří k sobě, všechny jsem důkladně označil.

Do základního kusu pro výrobu stojanu jsem na kotoučové pile vyřízl dva zářezy s hloubkou nastavenou podle šířky obou čepelí. A protože řez na pásové pile není nikdy 100% rovný a čistý, zbrousil jsem budoucí lepené plochy stojanu na plocho na brusném papíru nalepeném na žulové dlaždici.

V podstatě by bylo možné už takto připravené kusy rovnou slepit, ale pro lepší pevnost je dobré lepené plochy opět trošku zdrsnit, takže na nich pilovým listem vyškrábu podélné žlábky. To efektivně zvětšuje plochu téměř o polovinu a tak zajišťuje pevnější spoj.

Pro lepení jsem použil vodovzdorné PVA lepidlo. Vodovzdornost teoreticky není zcela nezbytná, ale protože jde o výrobek určený do kuchyně, kde je možné předpokládat kontakt s vodou či párou, je to lepší. Kdyby bylo chladnější počasí, použil bych polyuretanové lepidlo, a kdybych lepil dřevo už stabilizované, musel bych lepit epoxidem. PVA lepidlo je ale nejlepší alternativa, protože nemá tendenci ucpávat výřezy pro nože (nešvar PU lepidla) a je levné.

Gumičky vyvíjí poměrně rovnoměrnou přítlačnou sílu. Pouze na šeříkové dřevo jsem musel použít svorky. Řezání a broušení znemožňují přesně sladit letokruhy u obou kusů, ale to u většiny použitých dřev nevadí, protože letokruhy nejsou až tak výrazné. Šeříkové dřevo ale má v jádrovém dřevě fialové proužky tak jsem při lepení alespoň dával pozor na to, aby se napojily na čelní straně stojanu co nejlépe – proto svorky. Cílem je, aby lepení na stojanu bylo co nejméně viditelné a svorky umožňovaly přesnější umístění kusů vůči sobě.

Na posledním fotu jsou už vidět vedle lepených stojanů i nasucho sestavené nože. O montáži těch příští týden.