Výroba zakázkových nožů - Část 16 - Finále

Vyrobeno, nafoceno, zbývá jenom poslední krůček – dát na web.

Obrázky s měřítkem jsou relativně nejvíce práce. Extra přesnost sice není nějak důležitá, ale přeci jen je lepší, když zkoriguji alespoň trochu perspektivní deformace, aby čtverečky sítě byly alespoň přibližně čtverečky. A protože pro toto foto barva není nijak důležitá konvertuji tyto obrázky i do odstínů šedé.

U ostatních obrázků vyberu nejlepších osm obrázků stojanu tak, aby byl zachycen pokud možno ze všech stran a ořízu je na optimální poměr, v tomto případě 1:1 tak, aby byly stojany pokud možno uprostřed. Barevné korekce jsou minimální, většinou musím lehounce poupravit úrovně a to stačí. U pár sad jsem musel bohužel i vyretušovat na okrajích kousky zdi či stolu protože jsem netrefil pozici sady při focení dost přesně.

A nakonec vyberu dvě fota nožů samotných, jedno z každé strany. S těmi bývá trošku více práce jak s výběrem, tak s vyrovnáním barev. Neboť jak jsem zmínil minule, zachytit v jednom fotu lesklou čepel a matnou rukojeť není lehké a já rozhodně nejsem profesionální fotograf a zatím jsem nevychytal všechny mouchy. Snažím se dosáhnout toho, aby nože na mém monitoru vypadaly co nejvíce tak, jak ve skutečnosti, ale konečný výsledek se nevyhnutelně bude trochu lišit na uživatelském konci podle zařízení, na němž je webová stránka zobrazena. A na závěr všechny obrázky upravím na konstantní šířku 1600 pixelů, což je pro mě osobně ideální kompromis mezi zobrazenými detaily a velikostí souboru pro web.

Jakmile jsou všechny obrázky zpracované, mohu fota objednaného sady poslat zákazníkovi a zbývající dát na web – což jsem udělal v neděli. Tentokráte bych ale závěrem ještě rád řekl pár slov k celému procesu, jeho výsledku, a ke každé sadě zvlášť.

Pokud jste četli celou sérii článků od začátku, tak nyní víte, že výroba těchto osmi sad trvala téměř čtyři měsíce hrubého času. Částečně protože některé výrobní kroky (leštění, tromlování, stabilizace pryskyřicí) prostě trvají dlouho a nejdou uspěchat, částečně protože jsem pracoval i na jiných věcech. Hlavně ale proto, protože každý kus je skutečně ruční práce. Stroje jsou pouze zdrojem hrubé síly, veškerá dovednost je v mých rukou a to trošku trvá.

V důsledku toho ovšem výsledek není v žádném případě perfektní, protože já nejsem perfektní. Ale každý výrobek je v neopakovatelný originál. Ručně dělaný nůž v sobě spojuje estetiku uměleckého díla s užitečností praktického nástroje.

A nyní k těm jednotlivým sadám:

Jalovcové dřevo - toto dřevo není zrovna snadné sehnat, mám velmi omezené zásoby. Kontrast mezi jádrovým a bělovým dřevem a přehršel malých součků ho ovšem činí velmi zajímavým.

Jabloňové dřeo zdravé a napadené houbou– středně tvrdé domácí dřevo, které by si dle mého názoru zasloužilo více pozornosti, než se mu dostává. Zdravé má krásnou hnědo-červenou barvu a dřevokazné houby v něm mohou vytvořit velmi zajímavé kresby od proužků až po mramorování.

Kořen dubu – dřevo je ze stromu, který umřel ve stoje a začal hnít. I když je dubové dřevo velmi odolné jak vůči houbám, tak vůči hmyzu, tento strom stál v lese dost dlouho na to, aby si s ním příroda do značné míry poradila. Nicméně i tak je na velkém noži rukojeť více než 50% v podstatě zdravé dřevo. Zbytek má díky napadení houbou a hmyzem velmi zajímavou asymetrickou kresbu. Sušení samozřejmě jakoukoliv dřevokaznou houbu zabije, a napuštění epoxidovou pryskyřicí dřevo zpevní a stabilizuje. Mimochodem práce se dřevem částečně napadeným dřevokaznou houbou není nic nového – někdy houby změní barvu dřeva, což se využívalo pro výrobu barevných intarzií, a někdy houba dřevo homogenizuje, protože nejprve začne rozkládat hustší části letokruhů, což je jeden z možných důvodů pro výjimečnost Stradivariových houslí.

Meruňka – krásné dřevo, na tomto konkrétním kusu se mi líbí barva a struktura jedné strany hranolu, kde jsem dřevo nijak neřezal ani nebrousil, jen jsem odstranil kůru a dřevo okartáčoval. Stojánek tak má skutečný charakter.

Šeřík – ze všech mně dostupných dřev má šeřík nejvyšší hustotu a je to poznat. Stojánek je znatelně těžší než ostatní sady. Dle mého názoru je to rovněž jedno z nejkrásnějších dřev v mém arzenálu a i když je extrémně tvrdé, dobře se s ním pracuje. Hranol téměř nebyl dost velký, takže na stojanu a na rukojeti malého nože je jedna hrana zkosená tam, kde končilo dřevo a začínala kůra. Společně s meruňkou má nejoblíbenější sada z této várky.

Vrba - hlava vrby je plná součků a různě vlnitých a pokroucených vláken, což bohužel v tomto konkrétním kusu až tak moc nevyniklo. Pár zajímavých součků je vidět na spodní straně stojanu a dřevo má několik barev – tmavě hnědá kůra, světle hnědé jádrové dřevo, béžové/smetanové bělové dřevo a našedlé a bělavé pruhy. A protože je to dřevo s malou hustotou, nože jsou lehounké jako pírko.

A to je prozatím vše. Téma na příští týden ještě není rozhodnuté, ale určitě už nebude o této zakázce.