Výroba zakázkových nožů - Část 5 - Leštění
Leštění je nožířova zhouba.
Leštění čepele je hlavní důvod, proč jsou ručně dělané nože tak drahé a proč výroba trvá dlouho. Má-li čepel vypadat k světu, je třeba jí dát povrchovou úpravu, která vypadá dobře. A to se zakalenou a temperovanou ocelí není zrovna procházka růžovým sadem.
První problém je, že čepele se při kalení nevyhnutelně trochu zdeformují. To je hlavní důvod, proč čepele pod 3 mm tloušťky kalím mezi deskami – snižuje to deformace na minimum. Nicméně deformace se stejně objeví, protože čepele nejsou perfektně symetrické, nemají perfektně uniformní teplotu a kalící folie neumožňuje perfektní kontakt mezi čepelí a kalicím médiem.
Na obrázku na pravé straně je toto vidět – tyto čepele jsem přejel jen jednou/dvakrát přes brusný pás a tak jsou vidět vysoké body z nichž pás už ubral a nízké body, kde ještě zůstala povrchová oxidace z temperování. Při kalení v oleji by tyto deformace byly mnohem větší a u čepelí takto úzkých by mohly být v podstatě nenapravitelné a některé čepele bych musel vyhodit. Při kalení mezi deskami jsou ale tyto deformace v rámci desetin mm, takže je možné je vybrousit, aniž by se čepel ztenčila za hranici použitelnost.
Leštění tak začíná v podstatě znovu-zbroušením fazet na plochu keramickým pásem P60 (čepel přitlačuji na pás hrotem nahoru). Následně označím všechny strany fixem, abych neztratil přehled, a pokračuji pásem P80 s opačnou orientací čepele (hrotem dolů) až jsou všechny škrábance z hrubšího pásu odstraněné. Následuje důkladná kontrola, jestli jsou skutečně důkladně odstraněné, pokud ne, problematické body označím fixem, přebrousím atd. Když jsou všechny škrábance P60 odstraněné, přejdu na pás P100 a proces opakuji. Pak P120 keramický pás, pak zirkorundové pásy (P120, P150, P180, P240, P320) a jeden trizact pás (A65). Trizact pásem brousím pod pravým úhlem k hřbetu čepele, až je celá pokrytá rovnoměrně jen stopou tohoto pásu po celé ploše.
A těchto pár vět popisuje dlouhou dobu neskutečně otravné, nudné a namáhavé práce. I se zapnutým odsáváním prachu musím mít respirátor, obličejový štít a šátek/čepici na vlasech, a kvůli hluku musím nosit ochranu sluchu. A i když N690 ocel má tu výhodu, že je v podstatě nemožné ji na brusném páse přehřát natolik, aby ztratila použitelnou tvrdost, stejně je dobré si udržovat dobré pracovní návyky, takže je třeba čepele (a občas i přímo pásy) chladit vodou. Tudíž mám ruce neustále mokré. Kožené rukavice nepřipadají v úvahu – nechci zjišťovat, co by se stalo, kdyby se špička rukavice zachytila mezi běžící pás a kladku – a nitrilové rukavice nevydrží ani pět minut, takže se prsty po pár hodinách krásně scvrkávají. A z kontroly škrábanců na více a více lesklých čepelích bolí oči.
Prostě práce je to monotónní, fyzicky i psychicky náročná a nemohu ji dělat moc dlouho, protože ztráta pozornosti by mohla velmi snadno znamenat ztrátu prstu – když si začnu říkat "dodělám ještě tohle a dám si pauzu" znamená to, že už jsem si tu pauzu měl dát. Trvalo celý týden, než jsem prošel všemi brusnými pásy a čepele byly připravené pro následující fázi.
A jen tak mimochodem, leštění stojí nejvíce i na spotřebním materiálu – zničil jsem přibližně 12 brushých pásů po ca 100, - Kč.
Trizact A65 nechává relativně uniformní a lesklý povrch s určitou mírou zrcadlení a takovýto povrch je akceptovatelný finiš u řady běžně prodávaných sériových i ručně dělaných nožů. Já ho ale moc rád nemám, vypadá příliš strojově. Převážně používám dva finiše čepelí pro své nože – lesk a tromlování. Vysoký lesk je pro dražší, luxusnější nože, a spočívá v pokračování přes jemnější trizact pásy až postupně ručnímu broušení extrémně jemnými brusnými papíry a pastami, což znamená v podstatě ještě jedou tolik ruční práce. Pro nože kuchyňské používám namnoze tromlování.
Pro tromlování dám čepele do bubnu s jemným pískem a buben rotuji tak dlouho, až mají všechny víceméně uniformní povrch. Většinou tak jeden, jeden a půl týdne. To vytvoří velmi přirozeně vypadající povrch bez zřetelně viditelných škrábanců. Následně dám čepele ještě na týden do dalšího bubnu s hematitem a drcenými ořechovými skořápkami, což vytvoří velmi jemný, saténově matný povrch.
Tromlování je má oblíbená fáze výroby, protože všechnu práci dělá motor a já se můžu věnovat jiným věcem – jako je například výběr dřeva pro rukojeti a stojany.
A o dřevech, jež zamýšlím použít pro tyto nože, budu psát příští týden.