Mám hodně tropického tvrdého dřeva – jatoba a garapa – a není reálné, abych ho všechno zpracoval na rukojeti nožů a na stojany. Takže jsem se rozhodl vyrobit nějaká kvalitní kuchyňská prkénka. A pro to potřebuji válcovou brusku pro přesné slícování lepených povrchů. Bohužel si žádnou nemohu koupit, zaprvé na ni nemám peníze, za druhé by se mi...
Tuhle část výhně jsem udělal už vloni, ale zapomněl jsem to napsat do článku. Je to poslední vnější součást – držák hořáku.
V určitém smyslu byl tento nůž ve výrobě přes dvacet let. Více než dvacet let jsem chtěl vyrobit bowie těchto rozměrů a před více než dvaceti lety jsem nakreslil obrázek orla pro jeho zdobení. Původně jsem měl ovšem v úmyslu vyleptat obrázek na čepel, ale když jsem čepel dělal, udělal jsem ji se žebrem, čili by na ní obrázek nešlo...
Minulý týden jsem dokončil obě pouzdra, tentokráte jsem nemusel vyrábět žádné nové nástroje a vše probíhalo víceméně standardně. Takže jenom obrázky a pár slov.
Pro oba nože mám v ůmyslu ozdobit pouzdra obrázky dravých ptáků, a dnes jen krátce k jejich designům a skicám.
Tento týden jsem dostal zakázku na nabroušení pár nožů a jeden z nich byl docela zajímavý a inspiroval mě ke krátké uvaze o úhlu broušení, respektive o tom jaký úhel je správný a kdy.
Posledních pár týdnů práce na nožích pokračovaly extrémně pomalu a tento týden jsem bohužel neudělal vůbec nic. Až dnes jsem měl trošku času a síly, ale ani to nestálo za to začínat něco na nožích, takže jsem alespoň udělal trošku práce na výhni.
Tento týden jsem moc nepokročil, momentálně mám až nad hlavu jinou práci a výroba nožů je na druhé koleji. Dolepit velký nůž ovšem trvalo déle, než jsem čekal – hodně pryskyřice se vsáklo do rukojeti zevnitř, takže jsem dutinu musel vyplňovat na dvakrát. Čili to celé místo dvou dnů trvalo čtyři.
Oba nože jsou nyní slepené a rukojeti jsou vytvarované do konečného tvaru. Povrchy jsem vybrousil do 400 grit a nyní nanáším povrchovou vrstvu epoxidové pryskyřice.
Tento týden jsem se konečně dostal do fáze lepení obou nožů, i když částečně mne zdržovalo, že jsem pracoval s experimentálním materiálem. Choroš stabilizovaný pryskyřicí sice vypadá zajímavě, avšak je to materiál tvrdý a křehký. Než jsem přišel na to, jak s ním pracovat, několik kousků jsem nenávratně zničil. To je ale běžná cena učení se nového.
